Staré Město, hřbitov u kostela sv. Havla

Stručný popis

Havelská čtvrť

Havelské město (německy Gallusstadt), v dobových písemnostech označované jako Město u kostela sv. Havla či Nové město okolo sv. Havla, bylo ve 13. století menším středověkým městem na území dnešní Prahy, které se později stalo součástí Starého Města pražského. Rozkládalo se v okolí kostela sv. Havla a přilehlého kláštera magdalenitek, později obutých karmelitánů.

Město vzniklo pravděpodobně ve 30.–40. letech 13. století (často uváděno 1232–1234) na místě staršího osídlení. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1265. Nacházelo se uvnitř opevnění Starého Města, avšak mělo vlastní právní i správní řád; se Starým Městem bylo právně sloučeno roku 1287.

Založení města proběhlo z královského pověření za vlády Václava I., přičemž lokátorem byl Eberhard, horní podnikatel a pozdější mincmistr Českého království. Obyvatelstvo tvořili převážně přistěhovalci z jihoněmeckých měst, zejména z Řezna. Hospodářským jádrem města bylo rozsáhlé privilegované Nové tržiště, které konkurovalo staršímu tržišti na dnešním Staroměstském náměstí.

Havelské město se rozkládalo kolem tohoto tržiště, situovaného přibližně v prostoru dnešních ulic Rytířská, Havelská, V Kotcích, Melantrichova, Železná, Uhelný trh a Ovocný trh. Tržiště dosahovalo délky asi 560 metrů a rozlohy přes tři hektary. Ve 14. století bylo postupně zastavěno řadami řemeslnických kotců, čímž vznikla dnešní uliční síť a kamenná zástavba propojující oblast se Staroměstským náměstím.

V 17. a 18. století došlo k úplnému urbanistickému splynutí Havelského a Starého Města. Z původního samostatného města se dochovaly pouze dva farní obvody – kostel sv. Havla a kostel sv. Martina ve zdi; jejich hřbitovy byly zrušeny na konci 18. a v 19. století. K významným novostavbám patří raně barokní klášter obutých karmelitánů v Rytířské ulici a Nosticovo divadlo z let 1781–1782.

 

Kostel sv. Havla a klášter obutých karmelitánů

Původní románský farní kostel svatého Havla vznikl v rozmezí let 1232–1263 souběžně se založením Havelského města, německé čtvrti založené králem Václavem I. krátce po jeho nástupu na trůn roku 1230, a to za účasti pozdějšího mincmistra Českého království Eberharda.

Kostel patřil ve 14. století mezi čtyři hlavní chrámy Starého Města pražského. V jeho areálu se nacházel hřbitov i škola, jejíž zřízení povolil roku 1265 král Přemysl Otakar II. a udělil jí práva a svobody odpovídající školám v královských městech.

V první polovině 14. století byl kostel goticky přestavěn na trojlodní baziliku. Do roku 1627 náležel konzistoři podobojí.

Po roce 1627 získal kostel sv. Havla spolu s farou, hřbitovem a přilehlou školou od císaře Ferdinanda II. řád obutých karmelitánů. Kapacita stávajících objektů však nevyhovovala potřebám řádu, a proto panovník, zastoupený stavitelem Carlem Luragem, usiloval o získání dalších okolních nemovitostí. To se podařilo až za vlády císaře Leopolda I. roku 1664, kdy byly uzavřeny kupní smlouvy. Karmelitáni následně vybudovali klášter rozšířením dosavadních staveb v bezprostředním sousedství kostela, zahrnujících faru, školu, hřbitov, obecní kuchyni a chlebný kotec.

Na samotné výstavbě kláštera se Carlo Lurago již nepodílel; autorem stavebního návrhu se stal Giovanni Domenico Orsi. Základní kámen byl položen roku 1671, stavba byla dokončena až v roce 1704.

V rámci církevních reforem císaře Josefa II. byl klášter roku 1786 zrušen. Kostel nadále sloužil jako farní, zatímco klášterní objekty byly po několika přestavbách využívány jako kancelářské a obchodní prostory.

 

Zaniklý hřbitov u kostela sv. Havla

Hřbitov spolu se školou je zmiňován již při založení kostela sv. Havla. V souvislosti s výstavbou kláštera obutých karmelitánů se uvádí, že klášterní komplex vznikl mimo jiné na ploše původního hřbitova přiléhajícího ke kostelu. Hřbitov byl pravděpodobně zrušen koncem 18. století.

V interiéru kostela se dochovala řada cenných náhrobníků z 16. a 17. století, které dokládají pohřební kulturu měšťanského i šlechtického prostředí raného novověku.

Patří mezi ně náhrobníky či pamětní desky:

- Dorota rozená Fikarová, provdané Prunarová z Vratu, Jindřich Prunar, její manžel a majitel Litovic
- Pamětní deska s erbem z roku 1910 vsazená v severní stěně chrámu připomíná zaniklý hrob malíře Karla Škréty (†1674)
- Mramorový náhrobník purkmistra Jana Klayna (†1582) s českým nápisem gotickou frakturou
- Mramorový náhrobník s českým nápisem a aliančním erbem Daniela Pichlpergera (po †1604) a jeho manželky
- Mramorový náhrobník Martina Ambrože Týneckého z doby po roce 1620
- Náhrobník mramorový s českým nápisem a erbem Kryštofa Jana Krakovského z Kolovrat († 1659) a jeho manželky
- Náhrobník z červenohnědého mramoru s českým nápisem a erbem rodiny Dubských z Vitněvsi a na Pičíně

 

Mapa Prahy v okolí kostela sv. Havla v roce 1491

 

Zaniklý hřbitov u kostela sv. Havla, ul. Rytířská, Praha 1 - Staré Město
Adresa: Havelská 539/24, Praha 1 - Staré Město

 

Zdroj: Wikipedia, Památkový katalog NPÚ, Historický ústav AV ČR, Mapy.cz, Katastr nemovitostí, Archiv -  Zeměměřičský ústav