Nové Město, hřbitov u kostela sv. Václava Na Zderaze

Stručný popis

Nové Město pražské

Nové Město (německy (Prager) Neustadt) je městská čtvrť a katastrální území Prahy na pravém břehu Vltavy. Od založení Karlem IV. roku 1348 bylo Nové Město pražské královským městem, roku 1784 se stalo jednou ze čtyř čtvrtí sloučeného Královského hlavního města Prahy.

Nové Město založil dne 8. března 1348 český král Karel IV. Město bylo obehnáno gotickými hradbami. Přes původní záměr spojit Nové i Staré Město do jednoho celku, zůstala obě města samostatně spravována a oddělena hradbami s příkopem.

Ze samostatného města na městskou čtvrť se proměnilo na konci 18. století, kdy se 12. února 1784 stalo součástí nově vzniklého Královského hlavního města Prahy. Následně byly teprve zrušeny příkopy oddělující Staré Město a na jejich místech vznikly reprezentativní třídy (bulváry), zejména Nové aleje (Národní) a Na příkopě.

 

Zderaz – zaniklá osada na území Nového Města pražského

Zderaz (německy Zderaz) byla starobylá osada, která se nacházela na území dnešního Nového Města v Praze. Rozkládala se na Břežské skále, táhnoucí se až k Vltavě. Tato výrazná skalní dominanta spolu s okolní historickou zástavbou zanikla během velké pražské asanace na přelomu 19. a 20. století. Památku na někdejší osadu dnes připomíná ulice Na Zderaze, spojující Myslíkovu a Resslovu ulici.

Původ a nejstarší zmínky
Osada Zderaz má prastarý původ, jehož název je etymologicky odvozován od osobního jména Zderad, pravděpodobného vlastníka zdejší půdy. Již roku 1115 je Zderaz písemně doložen jako ves s kostelem, který měl pravděpodobně zasvěcení svatým Petru a Pavlovi.

Podle vyprávění renesančního kronikáře Václava Hájka z Libočan byl na Zderaze pohřben Zderad, zabitý roku 1091 knížetem Břetislavem během obléhání Brna. Hájek dále uvádí, že Zderad byl uložen v kapli sv. Petra a Pavla, kterou měl údajně již roku 899 založit kníže Bořivoj. Zderadův syn Letoslav měl tuto kapli později přestavět na kostel svatých Petra a Pavla. Tyto zprávy však patří spíše do oblasti legendární tradice než ověřitelných historických faktů.

Šlechtické držby a vznik kláštera
V letech 1180–1190 patřila osada Zderaz dvěma českým šlechticům, Kojatovi a Všeborovi (Svéborovi) z rodu Hrabišiců. Tito příslušníci významného velmožského rodu darovali svůj majetek k založení kláštera řádu křižovníků – Strážců Božího hrobu, žijících podle řehole svatého Augustina.

Na sklonku 12. století zde český velmož Hrabiše II., případně jeho hypotetický syn Hrabiše III. Hrabišic, založil zderazský klášter tohoto řádu. Roku 1228 daroval jejich potomek Kojata IV. Hrabišic křižovníkům značnou část svých statků, včetně rozsáhlých pozemků v okolí Zderaze a osady Mostu. Kojata IV. společně se svým bratrem Všeborem IV. založili nedaleko Zderaze také románský kostel svatého Václava.

Sakrální památky

Na zaniklou osadu Zderaz dnes upomínají dvě významné sakrální stavby: kostel svatého Václava a kaple Božího hrobu, vystavěná v letech 1715–1721. Kaple se dochovala ve dvoře, obestavěném dnes budovami Českého vysokého učení technického.

Ke kostelu sv. Václava přiléhal z východní strany hřbitov, zatímco z jihozápadu se nacházely klášterní budovy bosých augustiniánů. Ty byly později stavebně propojeny se zderazským Hrádkem a v pozdějších obdobích sloužily jako trestnice. Augustiniáni rovněž využívali starší klášterní budovy křižovníků Strážců Božího hrobu spolu s kostelem svatých Petra a Pavla.

Asanace a dochované památky

Velká pražská asanace, probíhající zejména kolem roku 1905, znamenala definitivní zánik historické zástavby Zderaze. Z původního areálu se do dnešních dnů dochoval pouze farní kostel svatého Václava a kaple Božího hrobu, které zůstávají cennými svědky dlouhé a vrstevnaté historie tohoto místa.

 

Kostel svatého Václava na Zderaze

Kostel svatého Václava na Zderaze je gotický jednolodní chrám, nacházející se v Praze 2, na Novém Městě, na terase při nároží ulic Resslova a Dittrichova. Stojí na místě někdejší pražské osady Zderaz, jejíž historie sahá do raného středověku.

Ve druhé polovině 12. století patřila osada Zderaz českým šlechticům Kojatovi a Všeborovi z rodu Hrabišiců. Tito šlechtici darovali svůj majetek k založení kláštera řádu křižovníků – Strážců Božího hrobu. Obyvatelé vesnice tak přišli o původní farní kostel sv. Petra a Pavla, a proto byl založen románský kostel sv. Václava, který převzal farní funkce. Podle dochované zprávy byl kostel vysvěcen pražským biskupem Valentinem 26. listopadu 1181.

Archeologické průzkumy Karla Gutha z let 1927–1929 prokázaly, že románský kostel byl jednoduchou jednolodní stavbou s obdélným půdorysem, zakončenou polokruhovou apsidou a mohutnou hranolovou věží při severozápadním nároží. Část věže byla později začleněna do gotické přestavby a stala se součástí západního průčelí. Kostel byl obklopen hřbitovem, z něhož se dochovaly tři náhrobní desky, dnes uložené v Muzeu hlavního města Prahy a v Lapidáriu.

Po založení Nového Města pražského se kostel sv. Václava stal jedním z novoměstských farních chrámů. Při kostele fungovala škola, fara a hřbitov, přičemž patronátní právo si ponechali křižovníci.

Ve druhé polovině 14. století byl kostel goticky přestavěn. Presbytář byl zaklenut křížovou klenbou s polygonálním závěrem a vyzdoben nástěnnými malbami, z nichž se dochovaly cenné fragmenty mariánského a christologického cyklu. Loď kostela zůstala pravděpodobně neklenutá a byla kryta dřevěným stropem. V sousedství kostela se nacházela také jedna z rezidencí krále Václava IV.

V roce 1420 byl klášter křižovníků vypálen husity a kostel sv. Václava přešel do rukou husitských kněží. Po husitských válkách došlo k obnově chrámu. Od poloviny 15. století až do roku 1623 (s krátkou přestávkou) patřil kostel utrakvistům. V roce 1586 přispěl císař Rudolf II. částkou 300 kop míšeňských na záchranu chátrajícího kostela, fary a školy.

V roce 1623 daroval císař Ferdinand II. kostel s farou, školou a hřbitovem řádu bosých augustiniánů, kteří zahájili rozsáhlou stavební a uměleckou obnovu.

Klíčovým rokem byl 1627, kdy augustiniáni získali pozemky západně od kostela, včetně bývalého hrádku Václava IV. Byla zaklenuta loď kostela, zřízena nová dřevěná kruchta, položena mramorová dlažba a kostel obohacen o významná umělecká díla, včetně kazatelny Jana Jiřího Bendla a rozsáhlého obrazového cyklu Karla Škréty.

Západní část areálu byla určena pro výstavbu konventu. Bylo nutné provést terénní úpravy, neboť původní palácová stavba ležela níže než okolní hřbitov. Krátce poté vzniklo severní křídlo konventu s hlavním vstupem na východě. Roku 1629 se sem nastěhovali první řeholníci a původní fara byla přeměněna na hospodářský objekt.

Další rozšíření areálu zahrnovalo koupě domu Adama Mírovského s přilehlou zahradou, přes kterou vedl přístup ke svatováclavskému prameni Pučka, dále špitálu se zahradou a pivovaru. Po roce 1634 bylo dokončeno zbývající křídlo konventu, starší objekty jako škola či hřbitovní zeď byly odstraněny.

V letech 1641–1646 vznikl rozsáhlý klášterní komplex se zahradou, knihovnou a ambitem. Počátkem 40. let 17. století došlo i k výrazným úpravám kostela. Byl zbořen západní kůr a románská zvonice, mezi kostelem a konventem vznikla kaple Božího hrobu (základní kámen 1643, vysvěcena 1644). Roku 1646 následovalo slavnostní znovuvysvěcení kostela.

Po přestavbě se klášter a kostel staly významným centrem kultu sv. Václava na Novém Městě. Další stavební úpravy pokračovaly i v druhé polovině 17. století.

V rámci reforem císaře Josefa II. byl klášter v roce 1785 zrušen, kostel odsvěcen a jeho zařízení rozprodáno.

Po návštěvě Prahy císařem Františkem II. v roce 1804 vznikla myšlenka na využití klášterního areálu pro zemskou věznici. Od roku 1809 byly klášterní budovy využívány jako novoměstská trestnice. Přestavby v letech 1825–1826 a následně v polovině 50. let 19. století výrazně rozšířily původní zastavěnou plochu. Kostel sv. Václava byl roku 1827 znovu vysvěcen a sloužil vězeňské správě až do roku 1884.

Areál odkoupila pražská obec v lednu 1884. Poslední mše svatá v kostele se konala 11. září 1889, poté začal přesun vězňů do nové věznice na Pankráci. Starý areál i zástavba Zderazu byl postupně odstraněn, aby ustoupil výstavbě nových domů a úpravě uliční sítě.

V roce 1884 vznikl Spolek pro obnovu kostela sv. Václava na Zderaze. Zásadní obnova proběhla až po zakoupení kostela Církví československou husitskou v roce 1926. Chrám byl znovu vysvěcen v roce 1929 při příležitosti svatováclavského milénia. Dohled nad rekonstrukcí měl archeolog Karel Guth, nový liturgický mobiliář vytvořil František Bílek.

V roce 1936 bylo pod kruchtou zřízeno kolumbárium. Kostel byl poškozen při bombardování Prahy 14. února 1945, opravy proběhly v roce 1947.

Klášterní komplex byl kolem roku 1904 zbořen a terén upraven pro novou Resslovu ulici.

Kostel svatého Václava na Zderaze je dodnes ve vlastnictví Církve československé husitské a představuje významnou historickou, architektonickou i duchovní památku Nového Města pražského.

 

Hřbitov u kostela sv. Václava Na Zderaze

Kostel svatého Václava na Zderaze byl od svého založení obklopen hřbitovem, což odpovídalo běžné praxi středověkých sakrálních staveb. Pohřebiště sloužilo místní farní komunitě již od románského období a zůstalo v nepřetržitém užívání i po gotické přestavbě kostela a po založení Nového Města pražského ve 14. století.

Hřbitov obklopoval kostel ze všech stran a tvořil nedílnou součást farního areálu. Zpočátku sloužil obyvatelům osady Zderaz, později však i širší komunitě Nového Města. Jeho dlouhodobé využívání dokládají archeologické nálezy i písemné prameny.

Z tohoto období se dochovaly tři středověké náhrobní desky. Dvě z nich jsou dnes zazděny v budově Muzea hlavního města Prahy na Florenci (v chodbě v přízemí za pokladnou), třetí je uložena v Lapidáriu Národního muzea.

V době působení bosých augustiniánů v 17. a 18. století se kostel i přilehlý hřbitov staly vyhledávaným místem posledního odpočinku významných osobností. Pohřby se nacházely nejen na hřbitově, ale také přímo v interiéru kostela. Pod kruchtou byly do zdí vestavěny hrobky, které zde přetrvaly až do pozdějších stavebních úprav.

Obliba kláštera a kostela jako pohřebního místa svědčí o jeho důležitém postavení v duchovním i společenském životě Nového Města pražského.

Po zrušení kláštera v roce 1785 a následné přeměně areálu na trestnici hřbitov postupně ztratil svou původní funkci. K jeho definitivnímu zrušení došlo na počátku 20. století v souvislosti s přípravami na rekonstrukci kostela.

Během stavebních zásahů byl hřbitov odstraněn a okolní terén výrazně upraven, zejména po demolici klášterních budov a při vzniku Resslovy ulice, která zásadně změnila urbanistickou podobu místa.

Márnice a kolumbárium
Písemné prameny se o samostatné středověké márnici u kostela nezmiňují, lze však předpokládat, že v rámci hřbitova existoval prostor určený k dočasnému uložení zemřelých.

Novodobou náhradou této funkce se stalo kolumbárium, které bylo citlivě zřízeno roku 1936 pod sníženou pozdně renesanční malovanou kruchtou podle návrhu inženýra Belady. Kolumbárium je dodnes součástí interiéru kostela a připomíná jeho dlouhou sepjatost s pohřební tradicí. Do kolumbária je možné vstoupit ulice Dittrichovy brankou v kamenné zdi a úzkým koridorem až do prostoru kolumbária.

Osobnosti pohřbené v kostele sv. Václava na Zderaze
- * † († listopad 1627)
Císařský komorník a rada, pohřbený v kryptě kostela sv. Václava na Zderaze.

- Kryštof František hrabě Vratislav z Mitrovic († 1645)
Významný dobrodinec kláštera bosých augustiniánů. Podle své vůle byl pohřben v kryptě kaple Božího hrobu, kterou financoval při kostele sv. Václava.

- Jan Karel Příchovský z Příchovic († 1660)
Významný mecenáš podílející se na vzniku umělecké výzdoby kostela, například kazatelny a obrazového cyklu. Pohřben byl rovněž v kostele.

- Kašpar Knespelius z Lávek
Kantor a později radní Nového Města pražského. Ve svém testamentu odkázal konventu finanční prostředky a byl pohřben v kryptě kostela, oblečen do řeholního roucha.

 

Zaniklý hřbitov u kostela sv. Václava Na Zderaze
Adresa: Resslova 2135/6, 120 00 Praha 2 - Nové Město

 

Tomkův plán Prahy k roku 1419 (HIÚ AV ČR)

 

Zdroje:
Wikipedia, HIÚ AV ČR, Památkový katalog NPÚ, portál Historická Praha, portál Praha bezvěžatá, portál Stará Praha, Mapový portál HIÚ AV ČR, portál Středověké osídlení Prahy, Katastr nemovitostí, webové stránky MČ