Ďáblice

Stručný popis

Ďáblice

Ďáblice (německy Dablitz) jsou městská čtvrť a katastrální území Prahy, tvořící území městské části Praha-Ďáblice. Původně se jednalo o samostatnou vesnici, která byla roku 1968 připojena k Praze. Žije zde přes tři tisíce obyvatel.

Na území Ďáblic bylo nalezeno osídlení již z doby bronzové. První písemná zmínka ovšem pochází z roku 1253, kdy místní statek vlastnil řád křižovníků s červenou hvězdou, kterému je věnovala královna Konstancie Uherská. Ďáblice se původně nazývaly Davlice (Dawlice), což bylo odvozeno od jména Davel.

Pamětihodnosti Ďáblic

Zámek Ďáblice je přirozenou dominantou starých Ďáblic. Zámecká kaple Nejsvětější Trojice a sv. Václava je skryta za fasádou uličního průčelí barokní budovy křižovnického zámku. Zámeček má dvě křídla a půdorys do písmene L.

V roce 1233 získal Ďáblické panství řád Křižovníků s červenou hvězdou od královny Konstancie Uherské. V roce 1254 bylo panství rozšířeno o Ládví. Křižovníci zde budovali duchovní a hlavně hospodářské zázemí. Panství bylo určeno hlavně k zásobování jejich pražského kláštera a špitálů. Až do konce 17. století fungoval duchovní život v kostele sv. Augustina a na konci 17. století kostel zanikl a po jeho zániku byl stavební materiál použit k přestavbě tvrze.

Od roku 1703 stála v Ďáblicích také kaple a sídlil zde řádový kněz. Nejpozději roku 1731 tvrz vyhořela a tak byla roku 1754 zahájena přestavba.

O obnovu zámku se zasloužil hlavně tehdejší řádový administrátor Jan Nepomuk Střecha spolu se svou matkou Juditou. Přestavbu ukončili už roku 1755. Byla zbudována kaple s původním oltářem, řezbářskou výzdobou a freskami na klenbách z druhé poloviny 18. století. Ostatní prostory se nedochovaly. V témže roce vysvětil zámek s kaplí křižovnický velmistr Antonín Jakub Suchánek.

Battistova cihelna

Battistova cihelna je bývalý průmyslový areál v Praze 8-Ďáblicích v ulici U Prefy, který byl vybudován v 90. letech 19. století. Od roku 1996 jsou dochované stavby cihelny chráněny jako kulturní památka České republiky.

Cihelnu založil roku 1893 Josef Battista (nar. 1867, Smiřice), který v Ďáblicích zakoupil pozemky velkostatku čp. 1. O tři roky později postavil obytný dům pro dělníky a požádal okresní hejtmanství v Karlíně, aby mohl být osvobozen od daní „v zákonné lhůtě 24 let“. Roku 1898 postavil a zprovoznil první kruhovou pec. Vyráběl v ní zdící cihly a klenbovky, které kolkoval plným jménem. Nedlouho poté se cihelna stala členem Jednoty pro zvelebení průmyslu keramického v Praze.

Panelový dům v Ďáblicích

Panelový dům v Ďáblicích v Praze 8 je bytový dům, který byl postaven jako první obytný panelový dům v Praze. Stojí v ulici U Prefy poblíž Battistovy cihelny.

Projekt na výstavbu prototypu bytového domu z panelových prefabrikátů podal arch. Miloslav Wimmer (1922–2010) v roce 1948, fasády navrhl Václav Havránek. Dům postavil Stavoprojekt a Ústav montovaných staveb. První nájemníci se stěhovali 1. července 1955 a od počátku v něm bydlel i jeho tvůrce.

Pro dům byl vyvinut nový konstrukční systém, takzvaný skeletopanel, typ T16. Ten umožnil v typizované výstavbě velkorysé vnitřní prostory. Při samotné stavbě byla použita nová konstrukční řešení, například patentovaný odlehčený stropní panel nebo ornamentálně řešený povrch panelu, který zlepšoval jeho technologické vlastnosti.

Překážkou pro zahájení výstavby byl oponentní posudek statiků, který označil konstrukci „na hranici lability“. Stavba mohla pokračovat až po vyvrácení uznávaným odborníkem v betonovém stavitelství akademikem Stanislavem Bechyně, který potvrdil původní zkoušky prokazující jedenáctinásobnou bezpečnost skeletu.

Dům se liší od později postavených panelových domů sedlovou střechou s mírným sklonem a s ozdobnou římsou a také tím, že panely kryje omítka. Je třípatrový a má pouze 12 bytů 3+1 o ploše téměř 100 m². 

 

Ďáblický hřbitov

Ďáblický hřbitov, původně nazývaný Pražský ústřední hřbitov, patří k nejvýznamnějším pietním místům v Praze. Rozkládá se na severním okraji města, na rozhraní Střížkova a Ďáblic (Ďáblická 564/2A), a svou rozlohou 14,3 hektaru je po Olšanských hřbitovech druhým největším hřbitovem v Praze.

Od roku 1958 je památkově chráněn, a v roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.

Menší, původní Ďáblický hřbitov vznikl už roku 1896. Současný velký hřbitov byl vybudován v letech 1912–1914 podle návrhu architekta Vlastislava Hofmana v charakteristickém kubistickém slohu.

Jeho vznik byl součástí širšího záměru rozšířit pražské pohřebiště mimo centrum. Roku 1922 Státní regulační komise navrhla tři nové ústřední hřbitovy na okraji města – pro severovýchodní Prahu právě v Ďáblicích, pro jihovýchod na Chodovci a pro levý břeh Vltavy v Ruzyni. Nakonec však vznikl pouze hřbitov ďáblický.

Rozvržení hřbitova a pietní místa

Jižní část

V jižní části se nachází rozptylová loučka s moderní obřadní síní.

Od roku 2015 zde roste Les vzpomínek – tiché místo, kde se popel zesnulých ukládá ke kořenům zhruba tří set stromů v ekologických urnách z rozložitelných materiálů. Každý strom nese dřevěnou cedulku se jménem zemřelého.

V roce 2023 přibyl také Luční hřbitov, určený pro ekologické pohřby těl bez rakví.

Střední část

Zde se rozkládá Čestné pohřebiště bojovníků z barikád, připomínající oběti květnového povstání z roku 1945 i zahraniční partyzány z Itálie a Jugoslávie.

Severní část

Nejvýznamnější pietní místo představuje Čestné pohřebiště obětí komunismu z 50. let, vzniklé v 90. letech 20. století. Odpočívá zde mimo jiné matka bratrů Mašínů a další oběti totalitního režimu. 

Na stejném místě byli dříve pohřbeni i hrdinové protifašistického odboje, například Jan Kubiš, Jozef Gabčík či Václav Morávek.

Do roku 2014 zde spočíval také p. Josef Toufar, kněz umučený v roce 1950, jehož ostatky byly později převezeny do Číhošti.

Méně známá místa a příběhy

Ďáblický hřbitov je rovněž místem posledního odpočinku neidentifikovaných osob, obětí trestných činů a lidí bez domova, jejichž ostatky nelze podle zákona zpopelnit.

Ve 40. letech zde byli do neoznačených hrobů ukládáni také sebevrazi, oběti pitvání a popravení váleční zločinci, mezi nimi i K. H. Frank.

Ďáblický hřbitov dnes

Dnes je Ďáblický hřbitov nejen významným pietním prostorem, ale i místem tichého klidu, architektonické hodnoty a živé paměti Prahy.

Spojuje historii 20. století s moderními ekologickými formami pohřbívání a připomíná osudy těch, kteří se zapsali do dějin města i celé země.

 

Hřbitov - provozní informace

Ďáblický hřbitov je po Olšanských hřbitovech druhým největším pražským pohřebištěm. Jako jediný hřbitov v kubistickém stylu byl prohlášen národní kulturní památkou. Jeho součástí jsou i dvě unikátní přírodní pohřebiště - Les vzpomínek a Luční hřbitov.

Ďáblický hřbitov
Adresa: Ďáblická 564/2a, 182 00 Praha 8

Otevírací doba:
leden–únor 8.00–17.00
březen–duben 8.00–18.00
květen–září 8.00–19.00
říjen 8.00–18.00
listopad–prosinec 8.00–17.00

URL: https://www.hrbitovy.cz/hrbitovni-sluzby/hrbitovni-spravy/hrbitovni-sprava-dablice/dablicky-hrbitov/