Josefov, Starý židovský hřbitov

Stručný popis

 

Židovská komunita v Praze

Židé jsou v Praze doloženi už od 10. století, první zmínku o nich uvádí arabský cestovatel Ibráhím ibn Jákúb.

V 11. století měla židovská komunita v Praze už pevné postavení. usazeni byli na několika místech, část žila v blízkosti Pražského hradu a další osídlení se nacházelo u Vyšehradu.  Vlastnila i svou synagogu. Roku 1096 však během tažení první křížové výpravy postihl Židy první známý pogrom, při němž byli násilně křtěni a zabíjeni.

Ve 12. století se židovské osídlení přesunulo do prostoru pozdějšího Židovského Města. Od roku 1215, kdy Lateránský koncil označil Židy za viníky Kristovy smrti, byla komunita v Praze postupně segregována do ghetta, známého jako Judenstadt.

Tragickým momentem dějin byl pogrom roku 1389 zvaný „Krvavé Velikonoce“, při němž zahynuly stovky Židů. V této době také vznikl Starý židovský hřbitov, jeden z nejstarších v Evropě.

16. století přineslo období židovské renesance. Ghetto se rozrostlo, přicházeli sem Židé vyhnaní ze střední Evropy, vznikla židovská radnice a byly postaveny významné synagogy – mimo jiné Maiselova, Pinkasova či Vysoká. Praha se tehdy stala jedním z hlavních center židovské vzdělanosti.

Ačkoliv byli Židé v 16. století dvakrát vypovězeni, za vlády Rudolfa II. opět zažili „zlatou éru“. Na počátku 18. století tvořili až čtvrtinu pražské populace. To se změnilo po nástupu Marie Terezie, která Židy z města znovu vypudila.

Zásadní zlepšení přinesly až reformy Josefa II. roku 1781 a ústavy z let 1848 a 1867, které Židům postupně přiznaly rovná občanská práva. V roce 1848 bylo zrušeno ghetto, v roce 1850 byla čtvrť přičleněna k Praze a přejmenována na Josefov (německy Josefssstadt).  

Po polovině 19. století se Josefov začal měnit ve slum s velmi špatnými hygienickými podmínkami. Asanační zákon z roku 1893 proto vedl k rozsáhlé demolici starého ghetta. Zachovalo se pouze šest synagog, radnice a Starý židovský hřbitov.

Zánik dalších významných synagog byl impulsem ke vzniku Židovského muzea v Praze roku 1906.

Za druhé světové války a nacistické okupace byli Židé deportováni do koncentračních táborů. Z opuštěného Josefova se stalo skladiště konfiskovaného majetku. Po ukončení války zůstalo mnoho pozůstalosti v rukách Židovského muzea, protože jeho původní majitelé byli zavražděni v koncentračních táborech a Židovské muzeum  v Praze se tak stalo druhým největším židovským muzeem na světě.

 

Židovské město v Praze / Judenstadt, dnešní Josefov

Židovské Město v Praze (německy Judenstadt) je historický název pro dnešní čtvrť Josefov. Josefov byl až do roku 1850 znám jako Židovské Město, které bylo centrem židovského osídlení v Praze. Od 13. století mělo židovské osídlení charakter samostatného města s vlastní samosprávou uvnitř hradeb Starého Města. Nazývalo se V Židech, později Židovské Město (německy Judenstadt) nebo pro svou uzavřenost Židovské ghetto.

Dnes je to nejmenší katastrální území Prahy a nachází se zde několik významných židovských památek, jako je Staronová synagoga a starý židovský hřbitov. 

V roce 1850 se čtvrť stala součástí Prahy a byla přejmenována na Josefov (německy Josefsstadt) na počest císaře Josefa II., který zrušil nařízení o ghettu. V oficiálním administrativním dělení Prahy byl Josefov označován Praha V a to až do roku 1949.

Po zrušení se z kdysi prosperující čtvrti stala chudinská čtvrť. V rámci Pražské asanace v druhé polovině 19. století byla velká část původní zástavby zbourána a nahrazena novou.

Dnes je Josefov nejmenší katastrální území Prahy a nachází se zde několik významných židovských památek, jako je Staronová synagoga a starý židovský hřbitov. Ke konci roku 2013 zde bydlelo méně než 1 400 obyvatel, tedy téměř o 90 % méně než před asanací.

 

Starý židovský hřbitov

Starý židovský hřbitov v Praze 1-Josefově, fungoval pravděpodobně od roku 1439 do roku 1786. Jeho předchůdcem byl hřbitov z Nového Města nazývaný Židovská zahrada.

Hřbitov byl situován na nejvyšším pahrbku židovského města (kóta 192). Zřejmě již poměrně záhy přestal prvotní prostor hřbitova dostačovat, neboť roku 1440 byl přikoupen pozemek od pivovarníka Hanuše (záznam transakce je první písemnou zmínkou o hřbitově). Nejvíce nákupů pozemků k pohřbívání se uskutečnilo v 16. století, také zásluhou Mordechaje Maisela. Od první poloviny 16. století existovala v prostoru ghetta dvě oddělená pohřebiště, která spolu splynula až koncem století sedmnáctého. Poslední prostor, kde se skutečně pohřbívalo, získala obec v roce 1630, poslední rozšíření hřbitovních pozemků se nicméně datuje k 10. listopadu 1768.

Nejstarší náhrobní kámen na Starém židovském hřbitově patří právě pražskému rabínovi a básníkovi Avigdoru Karovi, a pochází z roku 1439.

Podle halachy nesmějí židé jednotlivé hroby rušit a především se musí zachovat náhrobek zesnulého. Nedostatek prostoru na Starém židovském hřbitově způsobil, že se na staré hroby navážely vrstvy hlíny, do nichž se opět pohřbívalo. Tímto procesem vzniklo v některých místech až dvanáct vrstev hrobů nad sebou. Staré náhrobky byly někdy vyjmuty a zasazeny na nově zvýšený povrch hřbitova, což vysvětluje jejich nahromadění těsně vedle sebe.

Sklonkem první poloviny 15. století počíná kontinuální časová linie vytyčená náhrobky a trvá až do roku 1787, kdy byl vyhlouben poslední hrob pro Mojžíše Lipmana Becka. Tehdy již uplynuly tři roky od rozhodnutí osvícenského panovníka Josefa II., který z hygienických důvodů zapověděl pohřbívání na starých hřbitovech uvnitř městských center.

Na hřbitově je pohřbena řada významných osobností židovské komunity, jako: Jehuda Liva ben Becalel zvaný Rabi Löw (1609), Mordechaj Maisel (1601), David Gans (1613) a David Oppenheimer (1736). Po uzavření tohoto hřbitova začala židovská komunita využívat původně morový hřbitov v Praze na Žižkově.

Asanace Josefova a dopad na Starý židovský hřbitov

V období vlády Františka I. existovaly návrhy na částečné zrušení hřbitova, které ale nebyly realizovány zejména pro kategorický odpor pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského. Přesto nakonec k redukci hřbitovních ploch došlo v průběhu asanace Starého Města a Josefova po roce 1903.

Rozsah průlomů stávajícími ulicemi ukazuje plán vítězného projektu asanace FINIS GHETTO. Severní a jihozápadní cípy hřbitova byly navzdory židovským protestům zahrnuty do asanačního pásma pro rozšíření stávajících ulic a průlomy ulic nově plánovaných.[2][3] Část pozemku hřbitova zabralo Uměleckoprůmyslové muzeum. V rámci asanace pak byla v roce 1903 vyhlášena soutěž na ohradní zeď židovského hřbitova v jeho novém rozměru.

Pomníky ze zrušených částí hřbitova byly zakopány na prázdných místech hřbitova eventuálně zazděny do boční zdi hřbitova, kde jsou dodnes k vidění, a příslušné kosterní ostatky pohřbeny na vyvýšenině zvané „Nefele“ u Klausové synagogy.

Zdroj: Wikipedie, Starý židovský hřbitov v Praze-Josefově

 

Starý židovský hřbitov
Adresa: vstup Široká 3, Josefov, 110 00 Praha 1

URL: Židovské muzeum v Praze

Zdroj: Wikipedia, Židovské muzeum v Praze, Památkový katalog NPÚ