Nové Město, hřbitov u kostela sv. Štěpána

Stručný popis

Nové Město pražské

Nové Město (německy (Prager) Neustadt) je městská čtvrť a katastrální území Prahy na pravém břehu Vltavy. Od založení Karlem IV. roku 1348 bylo Nové Město pražské královským městem, roku 1784 se stalo jednou ze čtyř čtvrtí sloučeného Královského hlavního města Prahy.

Nové Město založil dne 8. března 1348 český král Karel IV. Město bylo obehnáno gotickými hradbami. Přes původní záměr spojit Nové i Staré Město do jednoho celku, zůstala obě města samostatně spravována a oddělena hradbami s příkopem.

Ze samostatného města na městskou čtvrť se proměnilo na konci 18. století, kdy se 12. února 1784 stalo součástí nově vzniklého Královského hlavního města Prahy. Následně byly teprve zrušeny příkopy oddělující Staré Město a na jejich místech vznikly reprezentativní třídy (bulváry), zejména Nové aleje (Národní) a Na příkopě.

 

Štěpánská ulice

Štěpánská ulice na Novém Městě pražském spojuje Ječnou ulici s Václavským náměstím. Je pojmenována podle kostela sv. Štěpána, jenž se stal hlavním chrámem Horního Nového Města. Ulice vznikla již ve 14. století na území starší osady Rybníček, kde je rotunda sv. Longina písemně doložena již roku 993.

Názvy ulice se v průběhu staletí měnily:

Svatoštěpánská, případně podle terénu Nad jámou či Nad louží
v 15. století Provaznická
v 16. století Široká ulice u sv. Štěpána
v 17. století Květoňská (později též Kwittanská)
od 18. století ustálený název Štěpánská

Současný název tak dodnes připomíná význam jedné z nejstarších farností Nového Města pražského.

 

Kostel svatého Štěpána v Praze - Novém Městě

Kostel svatého Štěpána v Praze - Novém Městě je římskokatolický farní kostel nacházející se ve Štěpánské ulici v Praze 2. Jedná se o významnou gotickou stavbu ze druhé poloviny 14. století, která byla vystavěna v bezprostřední blízkosti starší románské rotundy. Ta byla původně zasvěcena svatému Štěpánovi, avšak po založení nového farního chrámu bylo její patrocinium přeneseno na kostel a rotunda byla následně přesvěcena svatému Longinovi.

Kostel založil v polovině 14. století císař Karel IV. současně se založením Nového Města pražského. Sloužil jako farní kostel pro horní část Nového Města, zatímco dolní část spravoval kostel sv. Jindřicha. V době svého vzniku byl kostel ve správě řádu křižovníků s červenou hvězdou, od nichž Karel IV. získal značnou část pozemků potřebných pro založení Nového Města.

Stavba probíhala v letech 1351–1401. Jako hlavní stavitel je zmiňován mistr Jiří. Dokončení západní věže v roce 1401 je považováno za završení celé stavby.

Ke kostelu náležel rozsáhlý pozemek, který zabíral většinu prostoru mezi dnešními ulicemi Štěpánská, Ječná, Na Rybníčku a Žitná. Jeho součástí byl velký farní hřbitov, farní zahrada, fara v jihozápadním rohu, škola, dřevěná zvonice (na počátku 17. století přestavěná na kamennou), kaple Všech svatých a Jeruzalémská kaple. Na tomto území se rovněž nacházela rotunda sv. Longina.

V průběhu staletí byl kostel několikrát stavebně upravován. Roku 1686 byla k jižní stěně lodi přistavěna Kornelská kaple. Ke straně severní vznikla v roce 1736 výklenková kaple rodiny Branbergerů, kryjící barokní morový památník z roku 1713. Kaple je nepřístupná a má podobu architektonické niky uzavřené mříží, jejíž klenbu zdobí freska Posledního soudu z roku 1739.

Roku 1739 byla k severní stěně sakristie otevřena Branbergerská kaple, v roce 1866 přibyla novogotická předsíň. Významná puristická regotizační úprava proběhla v letech 1874–1879 podle projektu Josefa Mockera. Při ní byly vytvořeny nové kružby v presbyteriu a nová okna v hlavní i vedlejších lodích a v průčelí.

V prostoru bývalého hřbitova se nachází samostatně stojící zvonice, postavená v letech 1600–1604 na místě starší dřevěné stavby. Během světových válek byly zvony zrekvírovány; dochoval se pouze zvon Štěpán o hmotnosti přibližně 2 tuny z roku 1490, dílo novoměstského zvonaře Jiřího.

V současnosti kostel náleží pod římskokatolickou farnost u sv. Štěpána v rámci pražské arcidiecéze a nadále plní svou duchovní i kulturně-historickou funkci.

 

Zaniklý hřbitov u kostela sv. Štěpána v ul. Štěpánská na Novém Městě v Praze 2

Součástí areálu kostela svatého Štěpána na Novém Městě pražském byl od poloviny 14. století rozsáhlý farní hřbitov, který patřil k nejvýznamnějším pohřebištím Nového Města. Rozkládal se v prostoru vymezeném dnešními ulicemi Štěpánská, Ječná, Na Rybníčku a Žitná a navazoval jak na samotný kostel, tak na blízkou rotundu sv. Longina a městské hradby.

Hřbitov sloužil nejen pro běžné pohřby obyvatel Horního Nového Města, ale i jako místo hromadných pohřbů v době epidemií. Největší zátěž zaznamenal během morové epidemie roku 1502, kdy zde bylo podle dochovaných zpráv pohřbeno více než 15 000 osob. Tato skutečnost podtrhuje jeho mimořádný význam v dějinách pražského pohřebnictví.

Na hřbitov navazoval komplex funerálních a církevních staveb. Kromě fary a školy zde stála také dřevěná zvonice, která byla na počátku 17. století (1600–1604) přestavěna na kamennou a dochovala se dodnes jako samostatně stojící zvonice. Součástí areálu byly rovněž menší sakrální stavby, včetně kaple Všech svatých a Jeruzalémské kaple, které pravděpodobně sloužily i k pietním a pohřebním účelům. Existence márnice není dochována v samostatném stavebním objektu, nicméně její funkci mohly plnit některé z hospodářských či kaplových staveb v areálu hřbitova, případně prostory při kostele, což odpovídá tehdejší praxi.

Hřbitov byl zrušen roku 1784 v souvislosti s josefínskými reformami, které zakázaly pohřbívání v intravilánu města. Pohřební plocha byla postupně opuštěna a terén byl definitivně zarovnán roku 1833. Část původního hřbitova zůstala ještě v první polovině 19. století čitelná v terénu a byla následně využita pro novou zástavbu a veřejnou zeleň. Dnešní parkově upravené parcely (např. č. 2145/1 a 2145/2) představují pozůstatek tohoto někdejšího pohřebního areálu.

Ještě roku 1833 bylo v kostele, při jeho vnitřních i vnějších stěnách a na zrušeném hřbitově evidováno celkem 209 náhrobních desek a malovaných erbů z původních epitafů. Řada z nich byla později odstraněna, některé však byly druhotně zazděny do předsíně kostela a do jeho vnějších stěn. Tyto fragmenty dnes představují cenný doklad funerální kultury Nového Města od pozdního středověku po novověk.

Na hřbitově i v samotném kostele byli pohřbíváni příslušníci šlechty i významné osobnosti kulturního a vědeckého života. Tato skutečnost spolu s rozsahem pohřebiště potvrzuje výjimečné postavení hřbitova u kostela sv. Štěpána v rámci pražského městského prostoru.

Pohřby významných osobností

V kostele i na přilehlém hřbitově bylo pohřbeno několik příslušníků šlechty, mimo jiné Josef a Elise Deymové ze Stříteže, Maxmilián Ledvinka z Adlerfelsu či Jan Myslík z Hyršova. Mezi významnými osobnostmi kulturního a vědeckého života zde nalezneme zejména sochaře Matyáše Bernarda Brauna, rudolfínského brusiče drahokamů Ottavia Miseroniho z Lisonu (který nechal kostel vydláždit mramorem) a irského lékaře a vědce Wilhelma Mac Nevena O’Kellyho. Některé náhrobní desky jsou dnes druhotně zazděny v předsíni chrámu a na vnějších stěnách.

 

Zaniklý hřbitov u kostela svatého Štěpána v Praze–Novém Městě
Adresa: Štěpánská (mezi čp. 6 a 8), Praha 2-Nové Město

 

Zdroje:
Wikipedia, HIÚ AV ČR, Památkový katalog NPÚ, portál Historická Praha, portál Praha bezvěžatá, portál Stará Praha, Mapový portál HIÚ AV ČR, portál Středověké osídlení Prahy, Katastr nemovitostí, webové stránky MČ