Nové Město, hřbitov u kostela P. Marie Sněžné

Stručný popis

Nové Město

Nové Město (německy (Prager) Neustadt) je městská čtvrť a katastrální území Prahy na pravém břehu Vltavy. Od založení Karlem IV. roku 1348 bylo Nové Město pražské královským městem, roku 1784 se stalo jednou ze čtyř čtvrtí sloučeného Královského hlavního města Prahy.

Nové Město založil dne 8. března 1348 český král Karel IV. Město bylo obehnáno gotickými hradbami. Přes původní záměr spojit Nové i Staré Město do jednoho celku, zůstala obě města samostatně spravována a oddělena hradbami s příkopem.

Ze samostatného města na městskou čtvrť se proměnilo na konci 18. století, kdy se 12. února 1784 stalo součástí nově vzniklého Královského hlavního města Prahy. Následně byly teprve zrušeny příkopy oddělující Staré Město a na jejich místech vznikly reprezentativní třídy (bulváry), zejména Nové aleje (Národní) a Na příkopě.

 

Zaniklý hřbitov u kostela P. Marie Sněžné v areálu kláštera františkánů 

Kostel Panny Marie Sněžné a jeho okolí patřily v minulosti k nejvýznamnějším pohřebním i společenským prostorům Prahy. Strategická poloha z něj učinila místo klášterní fundace, husitského centra i městského tržiště. Současné urbanistické úpravy a omezení automobilové dopravy navracejí tomuto historickému prostoru klid a umožňují plně vyniknout jeho architektonickým i duchovním hodnotám.

Kostel Panny Marie Sněžné byl od svého založení obklopen hřbitovem, který se rozkládal zejména na severní, západní a východní straně chrámu. Hřbitov sloužil jak řeholníkům, tak postupně i světským osobám. Jeho přesný rozsah a organizace se v průběhu staletí proměňovaly.

Z písemných pramenů vyplývá, že již od konce 14. století docházelo k postupnému zastavování části hřbitovní plochy drobnými domky a krámky. Prostor byl zároveň využíván jako tržiště, zejména pro prodej ovoce a drůbeže. Roku 1418 povolil král Václav IV. karmelitánům pronajímat části hřbitova ke stavebním účelům.

Uvnitř kostela vznikaly od středověku pohřební prostory v podobě hrobek a krypt. Nejstarší pohřby lze předpokládat již v prvních letech výstavby chrámu. V presbytáři byla roku 1636 zřízena řeholní krypta sv. Kříže, schválená papežem Klimentem VIII., v níž byli pohřbíváni minorité i příslušníci šlechty a měšťanstva. Krypta byla zrušena před rokem 1929.

Z období 14. a 15. století se dochovalo několik náhrobních kamenů, z nichž dva jsou dnes vsazeny do severní vnější zdi presbytáře. Nálezy svědčí o dlouhodobém a intenzivním využívání prostoru jako pohřebiště, jehož význam přesahoval rámec samotného kláštera.

Severně a severovýchodně od kostela se nachází část bývalého klášterního hřbitova s fragmentem ohradní zdi a gotickou bránou. V tympanonu brány je umístěna kopie gotické plastiky Nejsvětější Trojice s donátory z roku 1350. Plocha byla parkově upravena v roce 2001.

 

Archeologický a stavebně-historický průzkum kostela P. Marie Sněžné

Podle archivních zpráv byla roku 1636 v presbytáři za hlavním oltářem zřízena řeholní krypta sv. Kříže, jejíž existence byla papežem Klimentem VIII. oficiálně schválena až roku 1638. Přístup ke kryptě vedl schodištěm, zakrytým kamennou deskou v dlažbě těsně za oltářní menzou. V letech 1636–1784 zde bylo pohřbeno několik desítek příslušníků řádu minoritů, dále šlechta a měšťané v deseti rodinných hrobkách. Před rokem 1929 byla krypta zrušena, zasypána a její vstup překryt novou podlahou.

V období od 10. června do 28. července 1980 byly v interiéru kostela otevřeny tři hrobky ohrožené plánovanými stavebními zásahy. Jejich obsah byl zdokumentován a odebrány byly vzorky textilií i kovových prvků. Ze sedmi identifikovaných hrobek byly k průzkumu vybrány tři nejsnáze přístupné.

První zkoumanou byla hrobka č. 12, situovaná východně od pilíře kruchty. Prasklý náhrobník z červeného mramoru se při otevírání rozlomil a odkryl prázdný zděný prostor o hloubce téměř 2,5 metru. Hrobku si roku 1636 nechal zřídit staroměstský měšťan a pekař Jakub Schöbel, pohřbený zde roku 1671. V 18. století byla hrobka převedena do užívání kláštera.

Další dvě hrobky se nacházely před oltářem sv. Kateřiny. Hrobka č. 10, situovaná v ose oltáře, náležela hrabatům Mitrovským z Mitrovic. Byly zde nalezeny dvě dubové rakve, z nichž jedna obsahovala ostatky ženy oděné do hedvábných šatů kávové barvy s krajkou a rouškou přes tvář. V omítce východní stěny se dochovaly ryté christogramy IHS a mariánský monogram MRA.

Třetí otevřená hrobka, označovaná čísly 6 a 22, byla spojena větracím otvorem se sousedním pohřebištěm. Z dochovaných pozůstatků lze identifikovat víko rakve s temperovou malbou lebky a datací 1680. Zakladatelem hrobky byl Jiří Vratislav Mitrovský z Mitrovic, zemřelý roku 1639. Archivní prameny zde dále dokládají pohřby několika členů šlechty i významných církevních osobností.

 

Středověký hřbitov a proměna prostoru

Ačkoli většina doložených pohřbů spadá do barokního období, počátky využívání tohoto místa jako pohřebiště sahají již do 14. století. Klášterní kostel byl tehdy ze severu, západu i východu obklopen hřbitovem. Počet řeholníků byl zpočátku nízký, a proto byla potřeba pohřebiště omezená.

Od konce 14. století však docházelo k postupnému zastavování hřbitovní plochy. Řemeslníci zde zřizovali své domky a krámky, některé z nich jsou v městských knihách výslovně označeny jako stojící „na hřbitově“. Roku 1418 král Václav IV. karmelitánům povolil pronajímat další části hřbitova k výstavbě.

Již v době Karla IV. se prostor označovaný jako „krchov Panny Marie“ stal také tržištěm drobného zboží, zejména ovoce a drůbeže. Tato funkce přetrvala i v následujících desetiletích.

 

Nejstarší pohřby v kostele

Nejstarší pohřby přímo v kostele Panny Marie Sněžné lze předpokládat již v době jeho výstavby. Při terénních úpravách roku 1923 byly v severní lodi odkryty dvě středověké krypty se zbytky rakví a částí oltářní menzy.

Z téhož období pochází také několik náhrobků ze 14. a 15. století, z nichž dva jsou dodnes vsazeny do severní vnější zdi presbytáře. Další známe pouze z archivní fotografie. Jeden z náhrobků mohl náležet významnému papežskému legátovi Pileovi z Prata, který v Praze pobýval koncem 70. let 14. století a udržoval úzké kontakty s karmelitánským klášterem.

 

Jan Želivský a husitská tradice

Mezi osobnostmi pohřbenými v kostele, jejichž hroby nebyly později oficiálně evidovány, zaujímá výjimečné místo Jan Želivský. Tento radikální husitský kazatel proměnil v letech 1419–1422 kostel Panny Marie Sněžné v centrum husitské ideologie. Po své popravě roku 1422 byl údajně pohřben pod kazatelnou. Jeho hrob se však nedochoval a byl patrně zničen při pozdějších stavebních úpravách nebo během plenění chrámu v roce 1611.

 

Zaniklý hřbitov u kostela P. Marie Sněžné v areálu kláštera františkánů na Novém Městě
Adresa: Jungmannovo náměstí 753/18, 110 00 Praha 1 - Nové Město

Zdroj: Wikipedia, Památkový katalog NPÚ, web farnosti Panny Marie Sněžné, portál Staletá Praha