Nové Město, hřbitov u kostela sv. Petra Na Poříčí

Stručný popis

Nové Město pražské

Nové Město (německy (Prager) Neustadt) je městská čtvrť a katastrální území Prahy na pravém břehu Vltavy. Od založení Karlem IV. roku 1348 bylo Nové Město pražské královským městem, roku 1784 se stalo jednou ze čtyř čtvrtí sloučeného Královského hlavního města Prahy.

Nové Město založil dne 8. března 1348 český král Karel IV. Město bylo obehnáno gotickými hradbami. Přes původní záměr spojit Nové i Staré Město do jednoho celku, zůstala obě města samostatně spravována a oddělena hradbami s příkopem.

Ze samostatného města na městskou čtvrť se proměnilo na konci 18. století, kdy se 12. února 1784 stalo součástí nově vzniklého Královského hlavního města Prahy. Následně byly teprve zrušeny příkopy oddělující Staré Město a na jejich místech vznikly reprezentativní třídy (bulváry), zejména Nové aleje (Národní) a Na příkopě.

 

Zaniklá osada Poříčí

Poříčí byla zaniklá osada na břehu Vltavy, dnes součást pražského Nového Města. Rozkládala se přibližně na území vymezeném dnešními ulicemi Na Poříčí a Revoluční třídou, na východě oblastí Těšnova a na severu břehem Vltavy.

Přesná doba vzniku osady není známa. Mlýny na Poříčí a kostel sv. Klimenta jsou připomínány již v nadační listině knížete Boleslava II. z konce 10. století. Od raného středověku se zde usazovali především němečtí kupci a osadou procházela významná obchodní cesta známá jako Vicus Teutonicum. Až do konce 13. století měla osada převážně německý charakter.

Na konci 12. století udělil kníže Soběslav II. Poříčí ochranné privilegium, které částečně uznávalo její samosprávu. Jeho součástí byla mimo jiné svobodná volba faráře německou obcí a možnost vykonávat soudní pravomoc v rámci vlastního kostela, kde mohly být skládány přísahy. Tímto kostelem byl románský kostel sv. Petra, založený v první polovině 12. století a dokončený pravděpodobně ve druhé polovině téhož století.

Kolem roku 1200 uvedl ke kostelu moravský markrabě Vladislav Jindřich řád německých rytířů, kteří zde založili špitál a své sídlo. Po smrti krále Přemysla Otakara I. odkoupila Konstancie Uherská kostel, špitál i přilehlé pozemky s úmyslem založit klášter cisterciaček. Řád německých rytířů se poté přesídlil k nedalekému kostelu sv. Benedikta. K plánovanému založení kláštera však v Poříčí nedošlo a Konstancie Uherská jej nakonec vybudovala u Tišnova. Kostel sv. Petra spolu s dalšími majetky následně darovala špitálu sv. Františka, který téhož roku založila její dcera Anežka Česká. Z původního špitálního bratrstva se postupně vyvinul český církevní řád křižovníků s červenou hvězdou.

Roku 1280 postihla Poříčí ničivá povodeň, která zaplavila značnou část osady včetně kostela a zničila zásoby obilí uložené v jeho prostorách. Následný hladomor a epidemie si vyžádaly mnoho obětí, což vedlo k vyhloubení rozsáhlého hromadného hrobu u kostela. Z něj se postupně vyvinul hřbitov. Po odeznění katastrofy byla zahájena také obnova kostela.

Zásadní zlom v dějinách osady nastal roku 1348, kdy Karel IV. založil Nové Město pražské. Poříčí se stalo jeho součástí a tím skončila samostatná existence této středověké osady.

 

Kostel sv. Petra Na Poříčí

Kostel svatého Petra na Poříčí je římskokatolický kostel zasvěcený apoštolu Petrovi, nacházející se na Novém Městě pražském v Biskupské ulici. Patří k nejstarším sakrálním stavbám této části Prahy a jeho historie sahá do druhé poloviny 12. století, kdy byl za vlády krále Vladislava I. vystavěn jako románská bazilika. Sloužil tehdy jako farní kostel německé komunity v dnes již zaniklé osadě Poříčí.

Kolem roku 1200 uvedl moravský markrabě Vladislav Jindřich ke kostelu řád německých rytířů, kteří zde založili špitál i své sídlo. Po smrti krále Přemysla Otakara I. odkoupila Konstancie Uherská kostel, špitál i přilehlé pozemky s úmyslem založit klášter cisterciaček. Tento záměr však nakonec uskutečnila u Tišnova. Majetek následně darovala špitálu sv. Františka, který založila její dcera Anežka Česká. Z původního špitálního bratrstva se postupně vyvinul český církevní rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, jenž u kostela nadále zajišťoval duchovní správu.

Po roce 1280 u kostela vznikl na místě hromadného hrobu hřbitov, na počátku 14. století byla při kostele zřízena také farní škola.

Založení Nového Města pražského roku 1348 přineslo potřebu reprezentativních farních kostelů, což vedlo k rozsáhlé gotické přestavbě kostela. Ta byla zahájena roku 1382 a dokončena až v roce 1411.

Roku 1598 byla na hřbitově u kostela postavena samostatně stojící pozdně gotická zvonice, inspirovaná italskými campanilami. Sloužila zároveň jako průchodní brána na hřbitov. Její výstavbu připomíná latinská pamětní deska s textem "Měšťané farnosti sv. Petra Na Poříčí nákladem soukromým tuto věž vděčnému potomstvu vystavěli roku 1598“. V roce 1680 vyhořela, požár roztavil zvony a zničil i přilehlou kostnici.

Kostel i zvonice byly vážně poškozeny při velkém požáru roku 1680, kdy shořela střecha hlavní lodi, věžičky, fara, kaple na hřbitově i kostnice a zvony se roztavily. Po období chátrání byla zahájena obnova a roku 1702 byl vysvěcen nový hlavní oltář sv. Petra. Zvonice byla opravena roku 1686 a opatřena barokní bání. Další poškození utrpěla během švédského obléhání Prahy za třicetileté války.

V letech 1874–1885 prošel kostel rozsáhlou rekonstrukcí pod vedením architekta Josefa Mockera, který stavbu puristicky regotizoval a reromanizoval a odstranil většinu barokních zásahů. Ve stejné době byla novogoticky upravena i zvonice, která tehdy čelila dokonce hrozbě demolice. Průchod věží na hřbitov byl na přelomu 19. a 20. století zazděn a objekt byl dočasně využíván k obchodním účelům.

 

Hřbitov u kostela sv. Petra Na Poříčí

Po ničivých povodních roku 1280 vznikl u kostela hromadný hrob, který se stal základem pozdějšího hřbitova. Pohřebiště bylo postupně rozšiřováno a vyvinulo se v regulérní farní hřbitov.

Roku 1598 byla na hřbitově u kostela sv. Petra na Poříčí vystavěna samostatně stojící pozdně gotická zvonice, inspirovaná italskými campanilami. Zároveň sloužila jako průchodní brána na hřbitov. Její výstavbu připomíná latinská pamětní deska s nápisem: „Měšťané farnosti sv. Petra na Poříčí nákladem soukromým tuto věž vděčnému potomstvu vystavěli roku 1598.“ Roku 1680 zvonice při rozsáhlém požáru vyhořela; oheň roztavil zvony a zničil také přilehlou kostnici.

Roku 1797 se v interiéru kostela nacházelo celkem jedenáct náhrobních kamenů donátorů tehdejších oprav, které dokládají význam hřbitova i mecenášství místní farnosti.

Hřbitov byl postupně zrušen a jeho ohradní zeď byla odstraněna při puristické regotizaci kostela v letech 1874–1885, vedené architektem Josefem Mockerem. V té době hrozil zánik i samotné zvonici, neboť majitelé okolních domů usilovali o její demolici. Na přelomu 19. a 20. století byl průchod zvonicí zazděn a objekt dočasně sloužil obchodním účelům.

Dnes je plocha bývalého hřbitova volným, oploceným a parkově upraveným prostorem v bezprostředním okolí kostela. Přesto zůstává nadále památkově chráněna jako nedílná součást historického areálu spolu s kostelem a zvonicí.

Hergetova mapa z roku 1791

 

Zaniklý hřbitov u kostela sv. Petra v Petrské ulici, Poříčí, Praha 1
Adresa: Biskupská 13, Praha 1 - Nové Město, 110 00

 

Zdroj: Wikipedia, Katastr nemovitostí, portál Hrady.cz, Památkový katalog NPÚ