Hradčany, vojenský hřbitov

Stručný popis

Hradčany

Hradčany vznikly jako třetí pražské město v době, kdy už existovalo Staré Město (1232–1234) a Menší Město (Malá Strana, 1257), někdy před rokem 1350, ke kterému je doložena existence městské knihy.

Hradčany (německy Hradschin) jsou městská čtvrť a katastrální území Prahy o rozloze 1,5 km², rozdělené mezi městské obvody a zároveň městské části Praha 1 a Praha 6. Značnou část čtvrti zaujímá Pražský hrad. Hradčany byly samostatným městem do roku 1784, kdy se staly součástí sjednoceného královského hlavního města Prahy.

Ke vzniku města pravděpodobně došlo v souvislosti s rozvojem královského sídla po příchodu Karla IV. do Prahy roku 1333. Se založením města došlo k regulaci starší roztroušené zástavby, vytyčení a parcelaci Hradčanského náměstí a opevnění, zejména na západní straně, kde Hradčany končily východně od dnešního Loretánského náměstí. Malé poddanské město bylo úzce svázáno a správně závislé na Pražském hradě, a lišilo se tak od ostatních tří pražských královských měst, ke kterým patřilo roku 1348 Karlem IV. založené Nové Město.

Do stavebního vývoje zasáhl velký požár roku 1541, po něm si na Hradčanském náměstí postavil palác nejvyšší purkrabí Jan ml. Popel z Lobkovic a zřízena rezidence pražských arcibiskupů roku 1561, kdy byl obnoven úřad neobsazený od husitských válek. V roce 1598 císař Rudolf II. Hradčany povýšil na královské město.

Nového rozvoje se Hradčany dočkaly od 17. století. Jejich území bylo zvětšeno vybudováním Mariánských hradeb, začalo vznikat Loretánské náměstí, kde se usadil řád kapucínů spravující loretánské poutní místo a započalo se se stavbou Černínského paláce, největšího pražského šlechtického paláce. Součástí pražského souměstí (tedy čtvrté pražské město) se Hradčany staly až na základě priviegia královny Marie Terezie roku 1756. Za Josefa II. (roku 1784) se staly součástí sjednoceného královského hlavního města Prahy.

V novější době do podoby Hradčan nejvíce zasáhlo zrušení hradeb, zejména na Pohořelci, kde byla zbourána Strahovská brána. Pozemky hradeb patřily vojenskému eráru a tak na místě brány byla postavena pohořelecká kasárna a západně od Písecké brány vznikl komplex budov dnešního ministerstva obrany. Hradby a jejich bastiony zůstaly částečně zachované a byly na nich vystavěny obytné domy včetně Bílkovy vily a v exluzivní poloze nad Vltavou proti Pražskému hradu Kramářova vila, která se stala sídlem předsedů vlády.

Vojenský hřbitov Hradčany

Zrušený vojenský hřbitov na Hradčanech se nachází na rozhraní pražských čtvrtí Hradčany a Střešovice, v ulici Patočkova. Leží pod barokním opevněním na bastionech X (sv. Františka Borgii) a XI (Kamenný) a na kurtině mezi nimi.

Hřbitov vznikl roku 1786 jako pohřebiště pro posádku pražského dělostřeleckého pluku sídlícího v bývalém klášteře voršilek. Jeho založení souviselo s josefínskými reformami, které nařizovaly pohřbívání mimo hustě obydlené části měst. Postupně zde byli ukládáni nejen dělostřelci, ale i vojáci dalších zbraní – příslušníci zeměbrany, pěších pluků i námořnictva. Matrika zemřelých je vedena od roku 1864.

Po zrušení Malostranského hřbitova v Košířích sloužil hradčanský hřbitov i civilním pohřbům. Odpočívají zde například podplukovník Miesitschek z Výškova († 1866) či Josef Jüttner (1775–1848), kartograf, generálmajor rakouské armády a autor prvního přesného geodetického plánu Prahy.

K nejvýraznějším náhrobkům patří pomník generálmajora Wenzela Schipka, rytíře z Blumenfeldu. Jeho erb je vytesán obráceně, neboť byl posledním příslušníkem svého rodu. Z období napoleonských válek se zde dochovalo jediné jméno – pruský poručík Ferdinand von Roeder, raněný v bitvě u Drážďan a zemřelý v pražském lazaretu 23. září 1813. Jeho náhrobní deska byla roku 1905 přenesena na nově zřízený pruský hřbitov ve Štěrboholech, který byl po roce 1945 zcela zlikvidován.

V roce 1866 vznikl na hřbitově společný šachtový hrob několika pruských dělostřelců, kteří zemřeli v srpnu téhož roku při likvidaci munice v kasematech Strahova, a dalších vojáků podlehnuvších tyfu či choleře během pruské okupace Prahy. Hrob byl označen hvězdicovým pomníkem s křížem. I tento pomník i ostatky byly roku 1905 přeneseny do Štěrbohol; po roce 1945 byl zničen. V roce 2016 byl však památník 28 pruských vojáků na hradčanském hřbitově obnoven.

Na místě se dochovalo několik kamenných náhrobních stél a náhrobníků vsazených do zdí opevnění. Některé pocházejí z dílen významných kameníků – Josefa Emanuela Krondela, Roberta Platzera či Prachnera. Nad pořádkem na hřbitově dohlížel oddíl dělostřeleckých fyzilírů. Dělostřelci měli v letech 1800–1837 na nároží Úvozu vlastní malý špitál zvaný Weyerhof, později přemístěný do Martinického paláce jako posádková nemocnice č. II. Nejvíce se zde pohřbívalo v době napoleonských válek a během prusko-rakouského konfliktu roku 1866.

Samotný hřbitov byl vojenskou správou zrušen 6. června 1898 a roku 1910 jej odkoupila pražská obec. Před zrušením bylo exhumováno a převezeno přibližně 5 000 těl, včetně ostatků nejvyšších důstojníků. Místo následně prošlo revizí a postupně se proměnilo v park. Roku 1911 zde stálo 99 kovových křížů, 85 dřevěných křížů, 114 pomníků, 8 záklopných desek, 34 desek ve zdech opevnění a asi 441 neoznačených hrobů. O místo pečovali pozůstalí i městská správa.

Za první světové války se již na hřbitově nepohřbívalo. Některé náhrobní desky a ostatky byly již roku 1905 přeneseny do Štěrbohol.

Od roku 2014 je plocha bývalého hřbitova součástí nově upraveného parku Maxe van der Stoela poblíž Keplerovy ulice v Praze 6.

 

Vojenský hřbitov Hradčany
Adresa: ul. Patočkova, Praha 6 - Hradčany

URL: Spolek pro vojenská pietní místa

 

Soupis pohřbených na bývalém vojenském hřbitově na Hradčanech, Bedřich Kšára, 1937-1938, ČASOPIS RODOPISNÉ SPOLEČNOSTI ČSL. V PRAZE, Ročník IX.-X., 1937-1938, Číslo I. 

Zdroj: Wikipedia, Spolek pro vojenská pietní místa, Klub Za starou Prahu, NPÚ