Brandýs nad Labem-Stará Boleslav

Lokalita	Brandýs nad Labem-Stará Boleslav
Obec	Brandýs nad Labem-Stará Boleslav
Okres	Praha-východ
Kraj	Středočeský kraj
Katastrální území	Brandýs nad Labem, kód: 609048
GPS souřadnice	50° 11' 23.2'' 14° 39' 23.8''
Německý název	Brandeis-Altbunzlau
Výměra	1 665 m²
Číslo kulturní památky	20721/2-2008
Vlastnictví	Římskokatolická církev
Kontakt	Městský úřad Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Masarykovo náměstí 1/6 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Tel.: +420 326 909 111 E-mail: epodatelna@brandysko.cz URL: https://www.brandysko.cz/
Vlastník	Římskokatolická farnost Brandýs nad Labem F. X. Procházky 24/7 250 01 Brandýs nad Labem – Stará Boleslav Tel.: +420 602 765 609 E-mail: farnost.brandys@gmail.com URL: https://farnost-brandys.cz/
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Brandýs nad Labem-Stará Boleslav je město v okrese Praha-východ. Žije zde přibližně 20.000 obyvatel. Město vzniklo roku 1960 sloučením do té doby samostatných historicky významných měst Brandýsa a Staré Boleslavi.

Zatímco Stará Boleslav, české nejstarší poutní místo, je spojena především s osobou sv. Václava, který zde byl roku 935 zavražděn, a také s mariánskou poutní tradicí – Palladiem, Brandýs zažíval dobu největší slávy až v období Habsburků, kteří zde zvelebili zámek a často tu pobývali (několik let zde strávil i pozdější císař a král Karel I.).

Zdejší přechod řeky byl významný již od raného středověku, procházela tudy významná zemská cesta z Prahy směrem na sever. Starší než samotný Brandýs byla jižně ležící ves Hrádek, kde se také nacházely dva kostely. Ta patřila kolegiátní kapitule v Sadské (později u sv. Apolináře v Praze), která měla také podací právo k farnímu kostelu sv. Petra. Po husitských válkách se dostává do majetku brandýských pánů a roku 1559 byl sloučen s Brandýsem.

Samotné městečko Brandýs bylo vysazeno někdy na přelomu 13. a 14. století pány z Michalovic, kteří drželi jak část nedaleké Staré Boleslavi, tak Boleslav Mladou. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1304, kdy se zmiňuje trhová ves Brandýs s mostem a kostelem.

V letech 1468–1483 držel panství Jan Tovačovský z Cimburka, který sem přemístil správní centrum panství a k tomuto účelu také přestavěl tvrz na reprezentativnější sídlo. Skrze jeho manželku Johanku z Krajku, provdanou podruhé za Jana ze Šelmberka, která dala městu některé výsady, od krále Vladislava Jagelonského obdržela pro město roku 1503 znak a pokračovala v přestavbě tvrze v pozdně gotickém slohu, přešlo panství na původně rakouský rod Krajířů z Krajku. Ve zvelebování sídla pak pokračoval její syn, stejně jako ona horlivý přívrženec jednoty bratrské Konrád Krajíř z Krajku, jemuž však bylo panství za účast na povstání proti císaři Ferdinandovi I. roku 1547 zkonfiskováno. Panství i město se od této doby stává majetkem královským a příležitostným venkovským rezidenčním sídlem panovníků.

Období značného rozkvětu a slávy zažíval Brandýs za císaře Rudolfa II., který zde často pobýval. Ten také 5. října 1581 povýšil Brandýs na královské komorní město.

Císař si dal přestavět zdejší zámek a upravit terasovitou zahradu v italském stylu, jak navrhl jeho komorní architekt Giovanni Maria Filippi.

Velkou zkouškou byla třicetiletá válka, kdy byl zámek obsazen Sasy i Švédy a město bylo pustošeno.

Od poloviny 18. století vznikaly ve městě manufaktury a továrny a spolu s nimi se rozvíjely i komunikace. Na sklonku století zde postupně vyrostla továrna na výrobu hospodářských strojů Františka Melichara, která se stala jednou z největších svého druhu v Evropě.

Hřbitov

Hřbitov v Brandýse nad Labem se nachází severozápadně od Masarykova náměstí na rohu ulic Martinovská a U Hřbitova. Leží ve svahu, má rozlohu 1,48 hektaru a spravuje jej Římskokatolická církev. Člení se na starou a novou část. Je zapsán jako kulturní památka,

Brandýský hřbitov na svém dnešním místě vznikl po velké morové ráně v roce 1680, kdy nahradil původní hřbitovní místo v okolí kostela sv. Vavřince na Nižším Hrádku, které však po epidemii moru svou kapacitou nestačilo.

Nejstarším objektem na hřbitově byla původně barokní osmiboká výklenková kaple s freskou od C. J. Redmanna mezi lety 1702-1704. Kaple byla původně zasvěcena Bolestné Matce Boží, avšak již v roce 1735 získala kaple nové zasvěcení – svaté Rosalii.

Kaple byla při rozšiřování hřbitova v roce 1880 nahrazena současnou novorománskou kaplí svaté Rosalie, zbudovanou podle návrhu brandýského rodáka a arcivévodského stavitele Ludvíka Láblera, jehož rodina je zde také pochována.

Pozůstatkem původní barokní kaple je kamenná výklenková kaple s oltářem a dochovanou freskou malíře C. J. Redmana z roku 1702 s původním motivem zasvěcení Bolestné Matce Boží.

Okolo kaple sv. Rosalie se nachází nejstarší náhrobky převážně důstojníků c. k. armády. Na přelomu 19. a 20. století byli v okolí kaple pohřbíváni převážně měšťané, obchodníci a starostové z Brandýsa (Karel Fetter, Václav Kohout, Karel Lábler).

Na starém hřbitově je pochováno mnoho osobností svým významem překračující hranice města či regionu.

Mezi nejznámější jistě patří průmyslní a vynálezce František Melichar, výrobce zemědělských strojů. pohřbený ve zdejší největší hrobce, hrobku zdobí bronzové sousoší od sochaře Ladislava Šalouna. Pohřben je zde spisovatel Eduard Petiška nebo významný hvězdář světového formátu RNDr. Antonín Bečvář.

Hřbitov byl postupně rozšiřován, například po velké epidemii cholery v roce 1832, dále v roce 1873 nebo po první světové válce v roce 1918, kdy vznikla nová část brandýského hřbitova.

Nová část hřbitova byla založena za severní zdí starého hřbitova v roce 1918. Jsou zde pohřbeni například malíři Vilém Plocek (1905–2001), Josef Olexa (1901–1983), cyklistický a motocyklový závodník František Haupt (1910–1938), který tragicky zemřel, nebo historik Justin Václav Prášek (1853–1924). Byl zde pohřben také Jan Frída (1786–1871), dědeček Jaroslava Vrchlického.

Zdroj: Wikipedia, Informační cedule u hřbitova, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky města, Katastrální úřad, Cimiterium.cz, Památkový katalog